AK Sokolov

„Zkusím se přihlásit a pak se uvidí, jestli do Pardubic pojedu“, říkala jsem si po letošní zimní přípravě, která čítala spíš pobíhání na běžkách. Nakonec mi to nedalo, vždyť mě většina z Vás zná, do Pardubic jsem v sobotu 15. 4. 2017  přece jen odjela. Při prezentaci mě pár lidí uvítalo se slovy: “ Ty ještě žiješ?!“ Opravdu povzbuzující slova pro mé skromné „já“, které ve mně probudilo trému, tu ještě více prohloubila pár minut před startem komentující Žaneta, která po mně chtěla prý jen jednu větu. Ale jako vždy ode mě slyšela: „Až po závodě, teď, prosím, ne.“  Na startu jsem měla jediné přání, doběhnout do cíle a kéž by to bylo pod hodinu dvacet. Do 7.km se mi běželo dost dobře, poté se naše skupinka společně s Petrou Kamínkovou (vítězka 1:18:01) začala trhat a pak byl na řadě můj největší nepřítel protivítr, asi do 15.km jsem bojovala sama, ale tempo jsem udržovala téměř na vteřinu. V závěrečných kilometrech se kolem mě utvořila skupinka, která to trochu ve 2.kole v protivětru oživila a cíl byl konečně na dohled, to už jsem věděla, že bych si měla doběhnout pro stříbro. O třetí místo se rozhodovalo mezi Petrou Pastorovou a Danielou Havránkovou (nakonec Daniela 3. za rovných 1:20).  V cílové bráně dobíhám v čase těsně pod 1:19 🙂  MÁM RADOST 😀  V cíli už čekala na 2. a 3. závodnici v pořadí antidopinková kontrola, neměla startovat Anežka?! Stihla jsem to tentokrát asi za 8 minut i se zápisem. Hurá na vyhlášení, medaile, diplom, pěkné kapesné a ceny, perníková chaloupka a zájezd na řecký ostrov. Unavení Radkové a Terka s Mílou už nedočkavě vyhlíží, kdy už opustím pódium a frčíme dom 🙂  Nakonec to stálo za to, vezeme stříbro a to se počítá.