AK Sokolov

Nabádali jsme Ivču, ať se 2 kola schovává, předstírá stáří a nemohoucnost ….

V sekci fotogalerie opravdu nádherná sada fotografií z dílny divačky a manažerky Jany Procházkové.

Když minulý týden bojovala Ivana se zdravím, které jí v loňském roce vyřadilo z regulerního boje o krosovou mistrovskou medaili, ještě jsme netušili co nás čeká.
Naše mini výprava se rozhodla vyrazit směr Baldovec, který v rámci popularizace běžeckého sportu vybrali naši svazoví myslitelé za dějiště letošního mistrovského závodu, až v den samotného závodu. Již kusé informace od pátečních, na místo příjíždějících účastníků, něveštily nic dobrého. Zprávy v médiích o sněžení a namrzajících dálnicích rovněž optimismu pro sobotní cestu nepřidalo. Vyrazili jsme časně ráno. Silnice naštěstí nenaplnily katastrofický scénář, naopak byly suché, po sněhu ani památky. Průjezdnost novým pražkým obchvatem na Brno nás namlsala, naplnila optimismem a ukrojila notný díl z plánovaného času. Ten jme ale záhy vydrncali na českém dálničním tankodromu, jenž znásobil nutné odlehčovací přestávky. Jak se nakonec ukázalo, vydrncali jsme  asi i Ivany sužující zdravotní potíže. Když se nad Vyškovem objevilo sluníčko, řechtali jsme se Ivaně, kterýže to zpravodaj jí hlásil sníh a bahno. Nejprve jsme z auta hledali sníh a louže, kterých bylo poskromnu. S přibývající nadmořskou výškou nám úsměv tuhnul, neboť bílé pláně na horizontech věštily přeci jen kvalitu a věrohodnost Ivaniných „špehů“. Parkování v kamenolomu kilometr od dějiště závodu  jsme pořadatelům tiše odmítli a s příslibem, že nenalezneme-li v kempu, jenž mistrovství hostil, místo pokorně se vrátíme. Místo jsme našli. S hubou otevřenou jsme hleděli na bahení lázně místního kempu, kterými byla protažena trať letošního krosového mistrovství. Kdo neviděl neuvěří, kdo nezažil nepochopí. Bylo to opravdové maso. Až druhý den večer při zprávách české TV jsem si uvědomil, jak si počasí s pořadateli pohrálo a jak geniální vůdce má náš atletický svaz. Nejenže v pohodě odhadli, že žádný Čech nemůže startovat na mistrovství světa, které probíhalo ve stejném víkendu, ale dokonale odhadli i stavbu tratí a atraktivitu malebného Baldovce, jenž by klidně mohl soutěžit o cenu „prdel světa“. Škoda, že jsme se nedočkali delšího štěku a pohledu ve sportovní relaci BBS. Abych ale nebyl přílišný pesimista, můžeme se těšit na tradiční, asi 20 minutový sestřih z celého dění, který ČT připravuje, tuším na úterní odpoledne.

Po příjezdu a zaparkování pod větvemi smrku obrovského jsme postáli po kotníky ve vodě při státní hymně, stejně jako vyslečené drkotající mladší žákyně, připravující se na první bahenní souboj dne. Hned po startu některá děvčata přišla o špatně utažené tretry, které byly nezbytnou pomůckou pro zdolání kopců. V některých případech by ale hřeby musely dosahovat několika centimetrů, aby měla špičatá obuv význam. Naštěstí nám udělala radost Barča Pribičinová ze sousedního Triatletu K.Vary, která se usadila postartu na stříbrné pozici a už ji v bahně a vodě nepustila. Stačilo 10 minut a bylo jasné, že přezouvat špinavé a promáčené botasky nemá valný smysl.

Ze sokolovskýcjh borců se na start postavil jako první Pavel Procházka. Čekala na něho trať mílařů v délce 4 km. V pokleslém duchu jinak veselého chlapce nebylo příliš optimismu a tak pokorně našrouboval nejdelší hřebíky, pocházející ještě z mé hodně dávné běžecké éry. Pokusil se o rozcvičku na suchém místě, což poskytovala jen místní asfaltová cesta, aby se prodral skrze močál na start závodu. Jak známe Pavla vyrazil na trať opatrně. Tentokrát ovšem vyrazili opatrně všichni běžci a není divu, nikdo netušil, co s nimi čtyřkilometrový běh bahništěm a potočistěm udělá. Bylo příjemné s ochlazujícími se chodidly dívat se na profesorský Pavlův výkon. Každý kopeček se posunoval blíže k čelu závodu. V tom posledním až na pátou příčku, která je jeho novodobým obrovským úspěchem. A co víc, k medaili bylo tentokrát opravdu  opravdu blízko.
Ivana měla na prohlídku tratě o něco více času. Nutno říct, že bahno si od začátku, jak se zdálo, přála. Dokonce za slunného okamžiku po cestě prohlásila, že bez bahna na bedně nebude. Běžecký bůh ji tedy vyslyšel dokonale. Nabádali jsme Ivču, ať se 2 kola schovává, předstírá stáří a nemohoucnost a pak, pokud jí síly postačí, na soupeřky udeří. Ale přání se přejí a činy se dějí. Jak se ukázalo, předstíraly všechny závodnice a nikomu se do čela dlohého 6 km závodu moc nechtělo. Po 400 metrech se tak objevila Ivana v čele, za ní favoritka č.1 Lucka Sekanová. Chytal jsem se vší silou za hlavu, což Ivana neviděla, ale jak se postupně obě pospolu běžící vedoucí závodnice vzdalovaly ostatním, povoloval jsem pevnost svého sevření. Byl to skvělý pohled. Vzdálenost na pronásledovatelky pomalu ale jistě rostla. Bylo jasné, že když se nic nestane, stříbro je nade vše jasné.
V náběhu do posledního kola sice shasla naděje na boj o zlato, ale to bychom asi už chtěli moc. Nejlepší česká běžkyně současnosti Lucka Sekanová se prostě momentálně neporáží. Hecovali jsme Ivanu, ať bojuje a nedovolí třetí Monice Preibischové, mimochodem další karlovaračce z Mariánských Lázní, pokus o atak na Ivaninu stříbrnou pozici. 500 metrů před cílem nám ale opravdu zatrnulo. Po výběhu z lesa se v jedné z hlubokých bažin skácela Ivana k zemi. Nastal šok. Její nezvedání se bylo snad nekonečné. Ve skutečnosti trvalo snad 2-3 vteřiny. Běží, běží dál je to dobrý, stříbro je tedy přeci jen doma. Úžasný neuvěřitelný, krásný. 26 mistrovská medaile Ivany Sekyrové je stříbrná. Mimochodem, stříbro má prý Ivana nejradši.
Oba naši běžci si ale zaslouží jedničku s hvezdičkou.

Foto od pana Kervitzera

https://picasaweb.google.com/103387067197490276031/MCRVKrosu193Baldovec#

a také od pana Kostoviče

http://www.behej.com/gallery/1691-mistrovstvi-cr-v-prespolnim-behu-2011-baldovec