AK Sokolov

Pouze jako přípravu na rotterdamský maraton měl být pojat dnešní start Ivany Sekyrové a Honzy Sokola na pražském PIM 1/2 maratonu. V plánu byl nácvik souběhu vodiče (Honzy) a exekutorky (Ivany) v plánovaném tempu budoucího maratonu. Zatímco prvnímu úkolu nahrávalo velmi větrné počasí o druhém se strhla debata již v samotném autě. Přestože jsem byl jednoznačně lépe na diskusi o tempu připraven já, neboť jsem disponoval tabulkami v rozmezí tempa 3:40 – 3:45 min/km, ukázalo se, že zvítězil Honza, který si přinesl přípravu jodnočíselnou 3:40 min/km. Oba aktéři, jak je jim vlastní, zvolili od počátku ještě rychlejší tempo a solidárně předstírali, že mě u trati nevidí. Z jejich úsměvů a zdravic divákům  bylo ale zřejmé, že běží s rezervami, takže jsem se také začal kochat pohledem na průběh závodu. Využil jsem k tomu zejména cyklostezky podél závěrečného, asi 5-ti kilometrového úseku trati a sledoval špalíry běžců.  Když se na 17 km objevil v mém zorném poli Honza s Ivanou za zády, věděl jsem, že je vše v pořádku. Honza vzorně kryl svými zády Ivaně nepříjemný protivítr. Na jejich spolupráci očividně „sympatizovalo“ několik  dalších běžců.  O pár metrů za nimi druhá česká žena, překvapení sezóny Petra Pastorová.  A protože úsměvy z jejich tváří nezmizely bylo evidentní, že si dněšní závod skutečně užili a za souzvuk si nakonec zaslouží Honza a Ivana velkou  pochvalu, byť pískali dle Honzových not a doběhli do cíle se zdravicemi divákům v nádherném čase 1:16:50, což je skvělým signálem před avizovaným kvalifikačním maratonem. Ivana si tak poprvé okusila sladkého pocitu a poct nejlepší české závodnice včetně tiskové konference. „Štěstí se na Ivanu usmálo“ i v podobě dopinkové kontroly, kdy byla (pokolikáte již) vybrána k této prověrce čistoty výkonu. A tady se jí jednoznačně dařilo i proti jinak nedostižným Keňankám. Jak sama Ivča řekla: “ Tady jsem byla nejrychlejší já a Keňanky jsem prostě přečůrala.“

Dobrá nálada se projevila i na zpáteční cestě. Pozdní obědem jsme udělali tečku za spokojenností poslední březnové soboty. Na cestě k domovu mě sice Honza zpočátku napomínal za rychlou jízdu, ale jen do té doby, než zjistil, že spěchá na hokejové utkání Brno-Plzeň ( v tuto chvíli 2:3). Pak mě naopak pobízel.

Co dodat, snad jen vydržte oba, ať se Vám to v Rotterdamu povede.