AK Sokolov

Na časy blýská se atletice, tak by se dala nazvat situace na tradičních Sokolovských vícebojích, které proběhly na atletickém ovále v Sokolově.  Avízovaný poslední den babího léta již od rána voněl létem, ale pro pořadatele z AK Sokolov se valila studená sprcha jedna za druhou. Nejprve jsme zjistili, že příčina očekávané neúčasti našich sousedních přátel netví v jiném využití letního odpoledne či dokonce v únavě z hojnosti atletických akcí, nýbrž jsme postupně s úžasem zjišťovali, že náš přihlašovací email prostě a jednoduše selhal.  Při třetím autobusu atletických elévů se nám začali podlamovat nohy. Poctivě připravená stovečka cen se na své hromádce roztávala jak sníh na jarním slunci. V tiskárně a kopírce došel toner, elektrická přípojka končila v louži. Doráží další výprava z Ostrova. Chebáci, triatleťáci, chodováci už tady jsou. Na poslední chvíli doráží davy domácích sokolováků. A ejhle mariánskolázeňaci. Tak to bude nářez.  Kancelář hlásí odhadem 180 dětí. Nejsou diplomy, stadion hýří barvami drezů-nádherný pohled ovšem přes dost upocené brýle. Co bude dál nikdo netuší. Jak tohle zvládnout? Náhle se objevují  první osvoboditelé, z řad trenérů, z řad rodičů, z řad atletů, z řad našich trvalých přátel. V 16,06 zazněl první výstřel startéra Petra Učíka z Chebu. V 18 hodin je dozávoděno. Neskutečné se stalo skutkem, a to jsem sháněl pomalu osvětlovače, neb jsem nevěřil v brzký konec letošního závodu. Ze závodní kanceláře se line kouř od hrotů fixů a propisovaček. Elišku Fritschovou a Milušku Váchovou, naše věrné a neodmyslitelné pomocnice, čekají horké chvíle. Musí teď rychle dokončit 180 diplomů. Dole řinčí davy nadšených dětí. Každý chce svůj diplom, svou cenu, motory autobusů a nastarovaných aut kontrastují dobu neustáleho spěchu. Poslední, nejdelší disciplína, vyhlašování končí. Poslední trpělivě čekající děti a rodiče mizí v přítmí podzimního chladu. Stadion siří. V uších doznívají radostné křiky dětí, tep se sklidňuje, světlo klubovny září do tmy. Ani jsem nepoděkoval a  nerozloučil se se svou asistentkou Terezkou Poncovou (1999). Udělám to ve čtvrtek na tréninku. Ježíšmarjá my jsme to jakštakž zvládli. Děkujeme všem, Děkujeme Vám a odpuste nám naše chyby. Pojďte dát děti spát a pojďe si zapřemýšlet: Kolik let je vlastně tomu Večerníčkovi?

 http://www.jarodic.cz/cz/vecernicek-aneb-pohadka-na-dobrou-noc.php

http://instinkt.tyden.cz/rubriky/osud/vecernicek-drive-nez-vam-klesnou-vicka_24944.html

Ke sportovním hodnotám úterního Sokolovského víceboje se ještě vrátíme, dejme nočního času a klidu pro zákulisí každého závodu, k němuž zpracování výsledků jistě právem patří.  

Díky, za celý AK Sokolov, díky a Dobrou noc

Váš Milan Kalousek