AK Sokolov

    Zatímco emoce a euforie tečou zasloužené perlivým proudem a koupou Ivanu Sekyrovou v přáních, gratulacích a v dalších očekáváních dovolím si pod návalem štěstí malou charakteristiku pětice rotterdamských dobrodruhů, kteří měli tu čest bezprostřední účasti na, pro nás tak výjimečné, události.

   Ivana Sekyrová hlavní strůjce svého vlastního úspěchu, krotitelka vlastní vůle, odříkání, pokory a skromnosti, bez nichž je téměř nemožné vydávat se k vrcholům svých vlastních, ale i blízkému okolí vnuknutých snů. Na první pohled pro mnohé, uzavřená a samotářská duše, za níž se ovšem, po odkrytí z pavučiny utkané pokličky důvěry, skrývá citlivá a lehce zranitelná víra v sebe sama a ve své blízké. Víra v hluboká přátelství, víra v dobro, otevřenost a nekonečná mateřská láska.  I přes tíhu odpovědnosti plnila roli sluníčka výpravy, pozitivně rozdávala naději a trpělivě živila plížící se víru ve splnění vysněných cílů.  První kruh je vždy podmínkou k zaklesnutí kruhů dalších. Budiž to tedy ten kruh nejdůležitější. Ivaně pak svěřujeme doživotní titul „běžec výpravy“.

   Miloš Škorpil, autor Ivanina maratonského tréninkového plánu. Od prvního našeho kontaktu pozitivně naladěný, úsměvem a pohodou vyzařující muž činu. Trenér, jak se patří a jak má být. Citlivě prorostl svými nápady, radami, poznatky a úpravami zažitých tréninkových metod asi neuniverzálnější atletky v novodobých českých dějinách. Jeho smyčce, Ivany housličky a nezbytná kalafuna zdraví, vytvořili v krátké době z tohoto spojení koncertní „Stradivárky“. Věčný propagátor běhu a přátelství prokázal nejen oprávněnost důvěry masy běžců, ale i široké odborné znalosti, které ve spojení s porozuměním duše bourají mýty a výkonnostní mantinely. A to i mantinely nejvyšší. Právem mu patří kruh druhý a titul „trenér výpravy“.

 Jan Sokol, bouřlivé víno, tělo, jenž těžce nese pouta a břemena konvencí. Jak sám říká: „Nemám problém s konvencemi, protože já kašlu na konvence.  Oddá-li se ale věci, pak buldočí silou tlačí ku prospěchu a dosažení cíle.  Semkne-li se tato síla do správného směru, pak tato turbína má parametry jaderné, ale i jadrné elektrárny. Brumlal, brblal podivoval se, ale pak nezdolně táhl Ivanin maratonský, symbionty ověšený vagónek.  Byl vždy nablízku Ivaně a až do padnutí byl připraven a odhodlán skrýt jí před sebemenším atakem zla, větru a strkajících se běžců. Nedočkal se sice společného euforického doběhu, před hluboce pokořeným limitem ukloněným v rotterdamském špalíru diváků, ale jeho zásluhy a právo zdvihnout v dlaních třetí kruh je nesporné a tvrdě zasloužené. Poctěme jej titulem „vodič výpravy“.

Michal Vítů  – Miloš, jakožto cílový trenér, mu určil roli vodiče. Měl být strážcem počátečního tempa a odstřelovačem divokých nápadů a popuštěných emocí.   Jeho úkoly a plány zhatili rotterdamští pořadatelé. Marně se proplétal mezi lavinami běžců, naše vrcholové družstvo nasadilo na cestě k maratonskému Everestu drtivé tempo, jež nedalo Michalovi šanci.  Zdálo se, že michalův smutek nezlomí ani jemu svěřený titul „zpravodaje výpravy“, ale na každého čeká zasloužená odměna a sláva. Když výprava na zpáteční cestě propadla marnosti a zlému údělu bivakovat na benzinové pumpě, zázračným způsobem usměrnil stádo koní Mercedesu, jež náhle odmítlo vést nás dále.  A protože není pouze umění dobýt hory, ale i návratu se konáním svým dočkat, patří Michalovi právem kruh čtvrtý a k tomu ještě titul „mechanik výpravy“.

Milan Kalousek – Ferda mravenec anebo brouk Pytlík.  Možná něco mezi tím. Zručný ale moc nejsem. Trochu snílek, jenž kdysi řekl, že jednou končíme účastí na Olympiádě. Tentokrát řidič, nosič, pomocník, jen fotit jsem teda odmítl. Taky jsem to schytal. Trénér? Ale kdeže, maximálně „Tady je nějaká cesta a tady raděj nešlapej“. Manažér? Ale kdeže maximálně „Sem můžeme jet a tady raději nejezdi“.  Zkrátka asi spíš ten kamarád.  Do zimy, do deště do horka? To je otázka pro jiné.  Přiznávám, že občas někoho přistrčím, natočím a přesměruju a pusu mám nakonec od toho, abych mluvil (bohužel jen česky).  Byl jsem u toho a byl jsem šťastný. Díky Vám týme. A bylo mi s Vámi vážně fajn. Jsem tedy jistě právem i „řidič výpravy“.