AK Sokolov

Když jsme se včera loučili… na ostrovském silvestrovském běhu s běžeckým rokem 2011 popřáli jsme si symbolicky zdraví a štěstí, protože mnozí z nás se plánovali opět sejít za pouhých 20 hodin. Nový rok vítaný peterdami a ohňostroji zhášenými padajícím sněhem naznačoval spíše tradici, která tento novoroční běh převážně doprovází, a to led sníh a jiná klouzací nebezbečí. Avizované ranní oteplení na 8 stupňů se také nedostavilo, a tak jsme vyrazili plni očekávání, cože nám trať připraví za nová dobrodružství. Na Honzu jsme čekali pouhé 3 minuty, což je s ohledem na jeho náročnou noc velmi slušný výkon. Pravda šel poněkud pomalu, třímaje láhev nealkoholického vyprošťováku značky Coca Cola (ve slevě v TESCu k dostání za necelý dolar), ale šel. Pomalu se plížil i Pavel Krieger, kterého obvykle příbíráme rotujíce po novém kruhovém objezdu v Novém Sedle. I on byl ale záhy rehabilitován, neboť Ivaně přinášel novoroční dary z vlastní pěstitelské činnosti. Protože jinak proběhlo vše až nečekaně hladce, rozhodli jsme se pro inspeční cestu po trati závodu. Stali jsme se na chvíli dopravní obsluhou a mezi prvními letošními turisty se prokličkovali až pod Svatošské skály. Tam jsme zanechali kámen, který nám spadl ze srdce, neboť cesta byla překvapivě bez ledu, sněhu a jiných kluziv, jedním slovem ideální. Z krajnice se na nás smály skvěle připravené milníky značící každý zdolaný kilometr trati. Pro někoho povzbuzující, pro jiné flustrující informace ve víru závodu. Závodní náladu jasně naznačoval hbitý a běhavý pes, který si s naším autem rozdával pěkných pár set metrů. Naopak Honza s blížícím se startem a sílícím procitáním závodní elán komentoval nekomentovatelně.  Četné gratulace mezi přáteli urychlovaly příchod startovního času. Pohodové přípravy narušila dobrá zpráva pro pořadatele. Počet účastníků překročil počet startovních čísel. V roli zachránce se ukázal spolupořadatel Olda Dvořák, cestující preventivně vždy se základní pořadatelskou výbavou. Škoda, těšil jsem se na fixou očíslovaná čela, na poslední chvíli registrovaných, závodníků. Je 11 hodin. Startovní pole 108 běžců čeká na výstřel.

Stoupnul jsem si na dohled startu na metu značící 6 km . S výstřelem zmáčkl své stopky.  První skupinka běžců s Ivanou vprostřed, dorazili k této metě (uběhli 400 m, soudě podle délky závodu), za pouhých 67 sekund. Ouha, tak to je fofr. Pak už jen sleduji zástupy běžců, ladné pohyby běžkyň, kočárky a vše uzavírá Franta Bálek. Přidám se k němu, popřeju zdraví a štěstí a povídám: „Františku,  kdybych věděl, že běžíš, tak jdu s Tebou“. Po 500 m mě ale mé předsevzetí opouští a říkám si naopak, ještě, že neběžím. Nakonec dosáhl jsem mety 5. kilometru, což byl můj původní manažerský cíl. Tady budu fandit a hlásit případnou naději na traťový rekord.. V 15 minutě, což netrvalo ani moc dlouho, začalo hustě pršet.  Moknu dvě minuty a objevují se první běžci Vojta Dědek, Honza ale Kubíček. Taky bych chtěl být tak rychlý dědek. Ale nejsem. Třetí Milan Kožák, taky rychlej dědek a pak už vidím neznámého běžce a za ním Ivču. Čekal jsem tedy našeho Honzu, ale po silvestrovské noci u Honzy nikdy nikdo neví. fandím, křičím (byť se to v lese nemá, pardon) a vydávám se úprkem k cíli. Není úprk jako úprk, takže v krátké chvíli vidím záda závodníků z hodně velké dálky. Přesto jsem byl svědkem jisté nepublikovatelné, ale významné události. Běžec na 4.místě se náhle zastavuje. Říkám si: „Nechává dámu předběhnout. Je to kavalír“. Záhy se ale ukázal pravý důvod tohoto džentlmenského počinu. Skřížené nohy nahrazuje podřep a je to venku. Čistě teoreticky, z ekologického hlediska, by mě zajímalo, zda po závodě došlo k sebrání, neb u psů je to dáno vyhláškou. Jak jsou na tom běžecká pravidla vpravdě nevím. Sám jsem se kontroly zřekl i když, jak se záhy ukázalo, času by bylo dost.

 Ale zpět k dění sportovnímu. Ivana poslední rok předvádí fantastické výkony. Kosí traťové rekordy jeden za druhým. I dnes běžela rychle, moc rychle. Stopky se zastavily na čase 22:40. Traťový rekord byl pokořen o 31 sec.   V cili na závodníky čekal výborný čas a poměrně početná skupinka diváků. Tisk byl také u toho. Vše jak má být.

Nezkušené pomocníky si vzal tentokrát pořadatel k přípravě slavnostního vyhlášení. Vše šlo pomaleji než pomalu. Ještě, že vesnička SOS poskytuje všem teploučký azyl. V opačném případě by zdraví závodníků pravděpodobně poněkud utrpělo. Záchrana, po hodině marného zpracování pořadí a diplomů, v podobě improvizovaného vyhlášení přišla, řekněme minutu nebo spíše 2 po 12. Inu někdy je v jednoduchosti síla a méně je někdy více.  Berme to jako generální zkoušku na příští jubilejní již 30. ročník.  Stane se. Co já pamatuji, vždy bylo vše v pořádku. Být pořadatelem, sáhl bych k osvědčenému. Absolutní pořadí, pak ostatní kategorie. Dětem bych nechal jiné závody, nakonec pár z nich se prý přišlo poměřit spíše s dospělými a těšili se na kalorie bohaté balíčky.

 Tradiční loketské novoroční běhání tak tentokráte stihli jen Ti, kteří vlastně utekli. Doufejme, že přísloví „Kdo uteče vyhraje „, nebude platit po celý rok, i když jak se to vezme, nakonec na každou věc lze pohlížet z několika stran i úhlů.

Tak hlavu vzhůru, nakonec vše dobře dopadlo, nešlo ani o život a navíc všichni to přežili.

Výsledky: http://www.behy.cz/terminovka/vysledky nebo zatím http://aces.hys.cz/

Foto: http://mirotu.rajce.idnes.cz/Doubi/    nebo také  http://www.nohejbal-kv.cz/fotogalerie/

Média:http://karlovarsky.denik.cz/ostatni_region/novorocni-rekord-ivany-sekyrove20120101.html

BSMK