AK Sokolov

Sobotu 13.11.2011 si budou v Kunraticích u Prahy připomínat s tím, že královnou 78. ročníku Velké Kunratické http://www.velkakunraticka.cz/hlavni.asp  se stala posedmé v řadě sokolovská  Ivana Sekyrová hájící barvy Atletického klubu Sokolov. Vytvořila tak historický ženský rekord, neboť šesti tituly se dosud mohla pochlubit pouze ona a její soupeřka Pavla Havlová. Souboj o symbolickou 7, rozhodla pro sebe Ivana Sekyrová 4:46, která se jen tak tak vyhnula několika  kolizím,  o pouhé 3 s, což na této distanci není mnoho.  Ivana tímto prodloužila svou šňůru sedmi titulů v řadě, takže potrvá mnoho let, než ji o tento primát mladší soupeřky připraví.  Na třetím místě doběhla Kamila Gregorová, vracející se na ženské běžecké tratě po třetí mateřské dovolené.

Na hlavní  trati mužů, kde zvítězil orientační běžec Jan Procházka, vrátivší se z tříletého pobytu ve Finsku jsme měli také svého zástupce. Pavel Procházka si s kopcovitou tratí poradil dobře a dokončil závod s časem 12:55 min, jenž znamenal celkové 23 místo mezi všemi muži.

Dramatický souboj svedly ženy i na diskutované mužské trati, kterou jim pořadatel počtvrté legálně zpřístupnil. Zde zvítězila nová vrchařská NOVA Eva Skalníková 14:00. Naše Ivana Sekyrová 14:16, po několika kotrmelcích za pověstným Hrádkem, uhájila těsně druhou příčku před, opět třetí, Kamilou Gregorovou 14:18. 

 Výsledky na: http://www.championchip.cz/new/akce.php?idakce=2011111310

Expedice Kunratice 2011

Startuji zamrzlé vozidlo. Oškrábal jsem si okénko, jenž mi poskytlo pohled na svět okem tankisty a vydal se směr Sokolov. Mrazík by opravdu tuhý a čelní sklo odolávalo i na první zastávce u Ivany je 6 hodin ráno neděle. Ve městě pusto. Na nohou jen první pejskaři a my. Čistím skla, Ivana vychází usměvavá, nakonec proč ne má prý narozeniny, je jí 40 a jeden měsíc, přesně. V 6:03 máme naložit Martinu Kabilovou na opuštěném sokolovském nádraží. Kynšperské Pendolino dorazilo včas, kličkujeme noční tmou na třetí zastávku s přívlastkem Pavel Procházka. Po cestě se dovídáme, že naše expedice dostává první trhliny.  Nejede Karolina Kanalošová. Diagnóza -nedávno nemocná nyní nezvěstná. Mládí je holt mírně nespolehlivé.  Pavel nezaspává, zaujali nás jen jeho tři bágly. První podezření, že si veze sebou  manželku, se neprokázalo. Chtěl, moc chtěl, ale při buzení v neděli časně ráno by jej prý zabila. Její smůla, zůstala doma sama hlídat děti. Máme dobrý Time out, míříme na Vary pro Míšu Havlíčka. Jenže je dnes 13 -tého. Naše výprava dostává druhou ránu. Míchal nejede. Cítím se poškozen, jízdnímu řádu jsem věnoval nemalé úsilí. Jakási porodní epizoda kamaráda vyhnala Michala na Prahu o den dříve. Jeho noční jízda a oslava narození potomka přítelovo přítelkyni, spojená s těžkým porušením životosprávy se ale ještě později projeví. Píšu mu černej punťas, neboť o jeho poklesku nás informovala jen Martina. Kde je síla dnešní spojovací techniky. Bez spojení není velení, co kdyby si Martina zlomila nohu? Dobrý nápad se nemá nechat ležet ladem. „Martina si zlomila nohu, nejede a ty tu taky nejsi“ letí vzápětí ranní SMSkou k oušku spícího Michala. Hmm nic? Tak ho prozvoníme? A vida, chlapec se nám probral, a prý že už je v Praze, předstíráme překvapení a vyslovujeme soustrast nad ztrátou Martiny, která se ovšem chláme v útrobách již vyhřátého vozu.  A máš to padouchu, cítíme se satisfikováni za veškerá příkoří. Prokousáváme se mlhou ku Praze a před námi se otvírají neuvěřitelná panorama. Mlha a rudé slunce malují úchvatné, neopakovatelné a prchlivé originály v soubojích s deroucí se bleděmodrou oblohou.  S rozedněním nám Ivana připravuje příjemný šok. Vytahuje šití a za svitu jitra se věnuje zašívání. Nastěnka naše šikovná. Příště beru sebou sadu děravých ponožek. Je veselo, cesta poměrně ubývá. Obavy z loňského bloudění se rozptýlili při správném odbočení na Michli, kterouž jsem připomněl osádce reprodukcí písně Ivana Mládka Michle. V oblasti této kultury jsem ovšem narazil na značné mezery posluchačů. Do Kunratic jsme dorazili včas. Proudy aut zaplňovaly okolní parkovací místa, louky a jiné prostory vhodné i nevhodné k odstavení vozidla. Malou kolizi s provazy držící dmoucí se nafukovací reklamu jsme zvládly vymotáním se, šup, hop, couvačka a máme místo. K místu startu přijatelná vzdálenost. No a holky nám za chvíli běží.  Cesta do údolí připomíná vstup do obří lednice, kam sympatické paprsky na kopci vítězného sluníčka nemají šanci proniknout. Plonková čísla hravě udáváme a jdeme fandit.  Závod žen je opravdu rychlou záležitostí, je třeba být bdělý a pozorný., neboť svého závodníka lze krátce povzbudit maximálně na dvou místech. Martinu jsme viděli nad závěrečným seběhem po boku Ivanino největší soupeřky., která s malými obtížemi zmizela v chladném údolí. Ivana se objevuje za necelé 2 minuty s náskokem na naší mezičasové kvótě 14 s. Slyším křik a zpoza stromů vylétá valící se tělo. Chvíli mi zatrnulo, než jsem se vedral skrze stromy k lepšímu zornému úhlu. Po kolizi se Ivana pádu tentokrát ještě vyhnula. Na zemi se válí její soupeřka. je nám jí líto, zaroveň pociťujeme nesolidární úlevu. Čert vem pár ztracených vteřinek, čas 4:46 je dobrý a nakonec i vítězný. Máme zlato, máme splněno, můžeme jet domů. Ivaně se Hrádek běžet nechtělo, později se ukázalo, že to byla intuice. Nikoliv bohužel moje. Michal se záhy dozvídá, že byl svými kamarády ztrestán, oklamán a zákeřně probuzen, ale dobrý zdravotní stav své týmové kolegyně mu velel k odpuštění.  Zatímco někteří zamířili z přírodní údolnaté lednice směrem k teplým slunečním paprskům za okny auta, Pavel se vydal na trať hlavní mužské trati. Za necelých 13 minut měl hotovo , takový je úděl Velké Kunratické. Pak už jen čekáš a čekáš. Pavel čekal statečně. V souboji Michala a Martiny, kteří stanuli na startovní čáře pospolu, nasadil nejprve k trháku prvně jmenovaný. Noční hýření a kilečka navíc byli pro Martinu stíhací jízdu dobrým pomocníkem. Tentokrát tedy vyhrála Martina. Mnou přemluvená Ivana stanula na startu až v poobědovém čase. To jsme ještě nevěděli, jak prorocké je spílání českého boha běhu Ivo Domanského vůči ženám startujícím na trati s muži. Po výběhu Hrádku převedla Ivana akrobatickou vložku s pádem ležmo. Jen zázrakem nezmizela v hlubokém lesním srázu za pomocí kotrmelců, salt a kotoulů letmo. Se ztrátou několika vteřin a s  potlučenými částmi křehkého těla se pokusy o rekordy posouvají na roky příští. Přesto svůj boj nevzdává a dobíhá druhá. Relativně spokojeně setrváváme ve svých důlcích čekaje na poslední vyhlášení. Záhy zjišťujeme, že máme ještě dost svých přátel a příznivců. S nimi se čeká snáze. Za chvíli už sedíme v autě na cestě zpět. Pozdní podzimní odpoledne namířilo slunce přímo proti nám, což nám nepříjemně připomíná, že jedeme na západ.  Vozidlo parkující ze srázu v poli nás nabádá k opatrnosti. Nakonec nedělní jízda po českých silnicích ani nic jiného neumožňuje. Kodrcáme se pomalu zpět. Ivana počítá obdržené slevové kupóny. Má zhruba rok na objetí celé republiky za účelem zlevněných nákupů ve vybraných prodejnách. Nakonec kilometry na maratón určitě udělat potřebuje. Svačíme, pijeme, počítáme, pročítáme, evidujeme šrámy. Michal nás dojíždí svým mercedesem těsně před K.V. Symbolické zamávání a jsme za chvíli doma. Pavel přišel o tradiční kachní oběd, bude jí asi mít k večeři. Martina se s kšandami na půl žerdi oblečená, obutá, ale neučesaná vydala v Sokolově prý vystrašit rodiče. Ivana vyzvedává s předstihem potomstvo, neboť by všechny tašky a ceny rozhodně sama neunesla. Auto osiřelo. Kunratice 2011 jsou minulostí.