AK Sokolov

Jeden z nejtěžších závodů běžecké ligy Karlovarska „Běh přes Vítkův vrch“ se uskutečnil 5.11.2011. A my, téměř bulvární pisatelé, jsme byli zase u toho. Fotografie.

Do malebné obce Kolová http://www.kolova-haje.cz/symboly-obce/d-1054/p1=1020 jsme se vydali přímo rytířsky. Posuďte sami. Naložili jsme totiž do našeho vozu Martinu Kabilovou od naší konkurenční stáje ACES, a to krátce poté, co rozbourala, samozřejmě nechtíc, novou vánoční dekoraci v jednom ze sokolovských minimarketů. Potom jsme si v bydlišti Pavla Kriegera zakroužili několikrát dokola na místním, nově vystavěném, kruhovém objezdu, čekaje na Pavla až dokončí svůj živý chodníkový pohovor. Když nepomohlo ani troubení, zajeli jsme si raději pro něho rovnou. Hubovat jsme ani nestačili, protože nás Pavel uplatil čerstvou vlastnoručně vypěstovanou červenou řepou (dále jen ČČŘ) a pravým domácím českým česnekem (dále jen PDČČ). A pak, že český česnek zmizel ze světa. Do Kolové trefím jen jedním směrem, přes letiště a přesto jsme dorazili na parkoviště u Obecního úřadu mezi prvními.  Snad právě proto jsme byli osobně přivítáni pořadateli a chvíli si společně zameditovali nad kolizemi v termínovce běhů. Společné obavy o počet běžců se začaly záhy rozplývat. Do sálu obecního domu, které tvořilo zázemí závodu na 10,250 metrů (čtvrtmaratón, jak prozradil Jirka „Westík“) se vkrádali postupně známé i neznámé tváře.  Nepočítáme-li početný doprovod vkročilo do sálu 45 závodících odvážlivců.  I mě přemlouval Jirka W. ředitel tohoto závodu ke startu, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a já se stal pomocným časoměřičem. Spolu s fotografkou Janou Procházkovou +1 jsme vytvořili dostatečné silný tým pro případ potřeby ovlivňování výsledků našich běžců. Avizované sluníčko zůstal schováno za inverzním mrakem, takže na běžce dýchal chladnější vzduch. Zima byla hlavně těm, kteří ještě netušili do čeho jdou a jak horké chvilky je čekají. Závod přes Vítkův vrch není totiž procházkou růžovým sadem, nýbrž pořádným běžeckým lomcovákem, mající všechny atributy obtížnosti. Střídající terény, seběhy a výběhy krpálů. Výsledné časy vítězů nejsou totiž výrazem běžeckých ořezávátek, ale výrazem náročnosti tratě., jenž zkresluje běžnou desítku o 5-6 minut.  Po odstartování skupiny běžců jsme čekali na vítěze plných 38 minut. Očekával se souboj Jan Kubíček versus Pavel Procházka, kteří se utkávají se střídavými úspěchy. Tentokrát se radoval Honza, jenž Pavlův odpor zlomil v závěrečném kopci. Třetí se v cíli objevil Milan Kožák. Padl i novodobý traťový rekord. V ženách se příliš nespekulovalo, kdo by mohl vyhrát. Ivana Sekyrová bourá od běchovického titulu jeden traťový rekord za druhým. Vítkovský závod nebyl výjimkou a její loňský rekord v boji nekompromisně padl. Za ní výborně běžící Zlata  Lukášková, jenž přicestovala  až z dalekých Rokycan,vyplnila jinak obvyklou mezeru za Ivaniny zády.  Za těmi nejlepšími se ale vždy svádí i další zajímavé souboje běžců nejen s časem, mezi sebou či s vlastním cílem, ale také o body do přátelské regionální soutěže Ligy běžců. Z našich si v jednotlivých kategoriích vedl dobře Pavel Krieger, který zvítězil v kategorii nad 50 let. Eva Roudnická téměř zaspala start (říkal to Radek Fišerů), přijela 3 minuty před ním, nerozcvičena vyběhla na trať, kde se navíc prala s pozdní snídaní. Bramborová medaile mezi ženami mladicemi je jejím letošním údělem. Pořadatel myslel na vše, každý závodník obdržel potravinový balíček, kdyby se na trati zdržel, obouvák, jenž připomínal, že v listopadu je povinné již zimní obutí. Kdo jej neměl mohl využít slevový kupón na nákup obuvi. (poznámka: Švehla je sbíral od ostatních, Roudnická obdržela kupón jen pro jednu nohu). Výsledky byly k dispozici bleskově, takže čas mezi vyhlašováním stačil jen tak na vypití čaje. (Někteří pili moc, neb na Ivanu prý nezbylo). Vítězové obdrželi nejen ceny finanční, za které si čaje mohou koupit přehršle, ale i pěkné a užitečné ceny věcné. Například Procházkovi, čekající v brzké budoucnosti atletický přírůstek obdrželi k jejich velké a upřímné radosti karty, jenž jim mají napomoci vyplnit abstinující večery. Závěrečná tombola přerozdělila tradiční trika s logem pořadatele Jirky W. a my jsme se symbolicky rozloučili se dvěma sekyrkami, jenž jsou obsaženy ve znaku obce Kolová.  Tu naší Sekyrku jsme si ale odvezli domů, poněvadž nám dělá ve světě dobré jméno. Za její dnešní výkon jsme ji také věnovali Pavlovu ČČŘ a PDČČ, neboť kvalita plodí další kvalitu.  Po cestě domů druhou, nám méně známou trasou jsme zastavili v karlovarském Globusu pro levné máslo, což byl maminčin úkol pro Pavla Kriegera. Jak se ukázalo do Globusu mělo namířeno více rodin, že ?Procházkovi a Pribičinovi (ti dali přednost závodu v Kadani, budiž jim ale odpuštěno). Inu tak to chodí, když se spojí dobré s užitečným. Tak mějte se rádi, kamarádi.

Výsledky připojíme

Fotografie přilepíme