AK Sokolov

Ještě před týdnem byla Ivana Sekyrová přesvědčena, že halové mistrovské závody pověsila již vloni na hřebík. Za celou její dlouhou atletickou kariéru se jí medailové štěstí při všech halových šampionátech vyhnulo. Rozhodnutí o účasti na letošním mistrovském šampionátu padlo až na oblastním mistrovství, kdy při vzorné spolupráci s mladičkou Monikou Preibischovou z Mariánských Lázní překonala Ivana svůj osobní rekord z roku 2008 o celé 4 sekundy a zvítězila časem 10:01:91 min. Obě, generací vzdálená děvčata, se záhy dohodla, že to přeci jen spollečně zkusí. Ivanin jedinný cíl byl překonat vlastní bájnou hranici 10 minut. To se jí nakonec podařilo.

Na mistrovskou trojku žen se přihlásilo neuvěřitelných 19 závodnic, z nichž nakonec odstarovalo úctyhodných 16.Na čele se brzy usadila dvojice jednoznačných favoritek v boji o zlato Lucie Sekanová a Květa Pecková. Za nimi, v dlouhém vláčku poskládaných uchazeček o bronzovou medaili, se opět podařilo Ivaně a Monice dobře spolupracovat. Postupně se společně propracovávaly vpřed a jeden po druhém odpojovaly vagónky v podobě svých soupeřek. Mezičas na 2 km  6:40 zvyšoval naději na kýžený cíl. 600 metrů před cílem začala druhá v pořadí Květa Pecková pomalu tuhnout, ale její náskok se zdál stále dostatečný. Naopak naše dvojice začala výrazně zrychlovat. Jako přes kopírák se opakoval týden starý závod. Závěrečný finiš tentokrát přeci jen lépe vyšel Monice. Při obíhání jedné ze závodnic o kolo zpět ztratila Ivana důležitý kontakt a na cílovou rovinku vybíhala o pár metrů za Monikou. Finiš byl tak mohutný, že pár metrů před cílem předběhla Preibischová i těžce běžící Peckovou, kterou pak na poslední schvíli zaregistrovala i Ivana a vyburcovala se ještě k několika rychlým krokům. Do cíle vpadly téměř současně.

Nejméně 20 minut trvala Ivany naděje na bronzovou medaili, která by znamenala nejen osobní rekord, ale i  historický halový medailový  úspěch. Tak dlouho zkoumali rozhodčí cílovou fotografii dramatického konce nádherného závodu. Že jde o nový rekord jsme s Ivanou již věděli z mých stopek, které se zastavily na čase 9:50, to bylo vynikající. Když se ale Ivana po dlouhém čekání objevila na výsledkové tabuli na 4.místě ve stejném čase jako třetí Květa Pecková, nešlo se ubránit slzám, které ale nebyly hořké, jen volaly po tom kousku pokakaném štěstí, které dnes zůstalo kousek stranou, Chybělo opravdu jen málo. Pouhé 2 setiny sekundy. A proto si Ivana zaslouží gratulace, jako kdyby na stupních vítězů přeci jenom stanula.